Mé úplně první kroky po československém opevnění vedly v červnu 2016 z Bělovsi k N-S 82 Březinka a do N-D-S 75 Zelený (tvrz Dobrošov). A to musím říct, že mě to tehdy nijak nezaujalo. Bylo vedro, šlapala jsem do kopce, na prohlídce bylo dost lidí. Víc mě tehdy bavily prohlídky po podzemních komplexech v polských Sovích horách (Góry Sowie).
Na začátku roku 2017 nastaly v mé tehdejší práci změny. Naše firma se stěhovala a já skončila v kanceláři s grafikem Adamem, se kterým jsme na téma bunkrů narazili a často jsme se k němu vraceli. Ke konci března toho roku jsem se zapojila do výzvy 32 vrcholů Beskyd a začala jsem sama chodit po horách.
Když jsem pak byla jednu květnovou sobotu na Náchodsku bezprizorní, vzala jsem si mapu a říkám: „Tady ty křížky jsou asi bunkry, že?“ A tak jsem 6. května 2017 vyrazila do Jestřebích hor a přesně tady vznikl zárodek Pevnostní turistiky. Tady jsem poznala radost z objevování řopíků, které z pěšiny nejdou vidět, a často o nich nevíte, dokud podle GPS nedojdete k nějakému houští.
Když jsem viděla, kolik jich je na malém Markoušovickém hřebeni, a uvědomila si pak, kolik jich ve skutečnosti je, začala jsem se o tuto historii více zajímat. Ač je to kupodivu, kapitola o československém opevnění v hodinách dějepisu na základní škole nezazněla.
Je to náhoda, ale těsně před tímto mým prvním výletem se objevily zprávy o uřezaném řopíku ve Vratěníně.
Jedno letní odpoledne v práci jsem po bedlivé rešerši internetu řekla kolegovi:
„Víš, že neexistuje žádná stránka s názvem Pevnostní turistika?“
A on odpověděl v tom smyslu, že by se tato díra na trhu měla zaplnit. :-)
O autorce
Jmenuji se Vendula, pocházím z Olomoucka, ale práce mě zavedla do Brna. Pracuji ve fintech firmě jako webmaster. Ve volném čase hodně chodím, čtu, cestuji sólo, chodím na pub kvízy a věnuji se podobným mileniálním zálibám. :-)
