Ráno se probouzíme v altánu u hlavního objektu tvrze Hanička ‒ pečlivě obehnaného plotem. Je moc brzo na prohlídku, otevírá se snad až někdy v 10 a ještě není ani 7. Snídáme a po partnerské roztržce :-D se vydáváme stále po Jiráskově cestě směrem k Anenskému vrchu.
Scházím vyfotit R-S 81 U obrázku, který je evidován jako zimoviště netopýrů. Objekt je však uzavřen. Jeho levá střílna byla vytržena a podle informací na webu opevneni.cz byla přemístěna na N-Sk-S 48 U stodol ‒ objekt tvrze Skutina.
Mírně stoupáme a míjíme řopík {A(3)}/311/A-120Z. Před námi je R-S 82 Poslední, který by měl být ve správě tvrze Hanička. Později prudce odbočujeme do kopce na Anenský vrch, kde stojí rozhledna Anna. Byla jedním z mých favoritů na místo přespání. Naštěstí jsme až sem večer nedošli. Padla tady rosa a my šli opravdu nalehko ‒ bez celty nebo čehokoliv nepromokavého. Výhled na probouzející se Orlicko byl ale krásný.
Na chvíli si sedám na nepřístupný jednostranný srub R-S 84 Arnošt. Na druhé straně rozhledny se nachází R-S 85 Anna, která má vytržené zvony a je taktéž uzavřena, což je osud mnoha srubů v této oblasti díky horší přístupnosti, tudíž zde mnoho muzeí přežít nemůže.
R-S 87 Průsek je jediným oficiálně přístupným objektem a provozuje ho Ing. Josef Grygera. Je půl 8 ráno, takže nechávám svou drzost stranou, nedomáhám se bušením o prohlídku, ačkoliv zde očividně někdo je, a nechávám si ji na jindy. :-) O objektu se můžete dozvědět na webu R-S 87 Průsek, novinky můžete sledovat na jejich Facebooku.
Nenechte si ujít 6. ročník Vánočního pochodu po opevnění Orlických hor, kterou pořádají na R-S 87. Více informací na události na Facebooku.
Příznačný název nese R-S 88 Mlází, ke kterému docházím skrz křoviska. Taktéž je víkendově obsazen a stále je moc brzo na to, abych se dožadovala prohlídky. Osádka má i web, který ale není aktualizován od roku 2015.
A kolem řopíku {A(3)}/303/A-140Z už míříme na Komáří vrch, který má 999,8 m n. m. a stojí zde dělostřelecká pozorovatelna R-S 91 Vrchol.
Těším se na Pěticestí, kde stojí chata Horské služby a je zde možnost se občerstvit. Ale ouha… Chata je obklopena lidmi a rekonstruuje se. Tak odbočujeme směrem k Zakletému, kde na konci lyžařského vleku doplňuji vodu a občerstvujeme se dvěma Plzněmi. Cestu na Zakletý lemují dva dobře dostupné lehké objekty: C/295/A-120 a C/296/B-100. Řopíky obléhají i cestu směrem dál k vrcholům Tetřevec, Homole a Koruna.
U Velké Deštné, nejvyššího bodu Orlických hor, odbočujeme na Šerlich. Cestu dolů do Deštného mám projitou už v září 2017. Původně jsem chtěla sejít do Deštného a přespat v přístřešku směrem do Olešnice. Jenže jsme dva a musíme se nějak domluvit. Navrhovala jsem dojít k N-S 47 Jaroslav a tam složit hlavu, ale zdá se mi daleko. Nakonec jdeme po hřebeni na Vrchmezí, kde vím o velkém přístřešku. Cestou nás doprovází pomalu zapadající Slunce.
V přístřešku nejsme sami a brzy se k nám přidávají dva kluci, co šli po opevnění směrem od Skutiny. Prohodíme nějaké slovo, s přítelem popíjíme víno s výhledem na usínající podhůří a za tmy se balíme do spacáku. Za dva dny máme za sebou přes 50 km.
